Jak jsem psal v úvodu, po operaci začaly problémy s břichem, které jsem dával do přímé souvislost s disekcí a operací. Jenže už 4 měsíce po operaci, o prázdninách jsem měl za sevou X probdělých nocí v křečích podbřišku, v sedě na záchodě a s kapkami čerstvé kve... To jsem si už jídlo vybíral tak, aby hobylo málo a zároveň šlo trávit bez větších obtíží. Ty se ale časem zhoršovaly a tak mi po vy ambulantním vyštření v nemocnici doporučili, kolonoskopii, aby se zjistilo co a jak. To jsem měl ještě sílu odmítnout a to díky představě, jak se to provádí. Bylo dáno podezření na diverkulitýdu. Jenže ouha, léčba nezabírala a stav se zhoršoval. Na podzim mi ještě umřela mamka a pak jsem začal ztrácet i na váze a jediné, co se dalo jíst, byla dětská jablečná výživa. Vlastně bezezbytkové jídlo, plus voda na pití. To byl listopad. V únoru 2022 to bylo už jiné. To jsem od Vánoc zhubl 20 kg. Jak chodící věšák. No, spíš mátoha, ploužící se z místa na místo. Koncem měsíce, v sobotu ránu, jsem se probudil s bolestí v levé pokolení jamce. Moc se na nohu nedalo stounout, ale během dopoledne jsem to "rozchodil". Situace se opakovala druhý den, jen intenzita byla silnější. Bylo tojako když vám někdo zatluče do toho místa hřebík. Ale i to se mi podařilo rozchodit.... V pondělí jsem sice ráno do práce dorazil, ale dopoledne jsem byl už zpět. Bolelo to jak sto čertů a chodit se už moc nedalo. V nemocnici mi to prohlédli ultrazvukem a šup se mnou na cévní. Krevní sraženinami ucpala tepnu. Dostal jsem injekci na ředění krve a šup se mnou do nemocnice v Bohunicích k mé ošetřující lékařce.Po vyšetřeních si mne odvezli domů a já si píchal injekce ředění krve. Druhý den mi paní doktorka z nemocnice volala, že další den si jdu k nim do nemocnice lehnout...  To jsem odmítl, ale byla nekomprosimní. Tak jsem to ukecal o den dýl.. No, nějaká vyštření, CT a pak celkem zesláblý na kolonoskopii, která trvala asi 5 minut. Ono nebylo kudy se dívat, nádor tlustého střeva takřka zatarasil cestu a kamerka nemělohla dál. Celé ty měsíce mi hodně rychle bujel nádor. K akceleraci růstu došlo díky disekci a druhé nakopnutí bylo právě úmrtí mamky. V akutním stavu, hladováho, mne za týden operovali u sv.Anny v Brně. Přesně na 1 rok a 2 hodiny od opreace disekce ve vedlejší budově. Je fakt, že ke konci mi bylo už vše šumák. Člověk je otupělěj. Pořád nějaký trable, Východisko není...

Po operaci, kdy se páni doktoři fakt vytáhli, neměl jsem stomii - výod z tenkého střeva do pytlíku na břiše, mi bylo řečeno, že samotný nádor byl jak lidská pěst a štěstí v neštěstí bylo to, že rostl směrem dovnitř střev a ne ven do břicha. Byť se nafukoval,tak nepraskl, ale způsobil neprůchodnost střeva. První výročí po disekci a další zářez na pažbě. A tak jsem se stal i pacientem na onkologii, kde jsem nedostal zajišťující chemo léčbu, protože v uzlinách bylo vše negativní a vzhledem k prodělaným událostem, by to mohlo být kontrapruduktivní.